Jižní Súdán - základní informace

Oficiální název: Republika Jižní Súdán
Hlavní město: Džuba
Počet obyvatel: 8,2 mil.
Rozloha: 619 745 km2
Měna: jihosúdánská libra
Úřední jazyk: angličtina

V lednu roku 2011 si obyvatelé Jižního Súdánu odhlasovali v referendu nezávislost. Dne 9. července 2011 se tak Jižní Súdán oficiálně odtrhnul od Chartúmu (hlavního města Súdánu) a stal se 194. státem světa. Kromě toho, že je Jižní Súdán nejmladší zemí světa, řadí se bohužel také k těm nejchudším.

Lednové referendum bylo výsledkem mírové smlouvy z roku 2005, která v dosud největší africké zemi – Súdánu, ukončila občanskou válku. Tato občanská válka byla nejdéle trvající válkou v Africe, probíhala od roku 1983. K nezávislosti se přiklonilo 98, 83 procent obyvatel a díky tomu tak Súdán přišel o čtvrtinu území a také asi o tři čtvrtiny zásob ropy. Hlavním městem Jižního Súdánu se stala Juba (Džuba), prvním prezidentem Salva Kiir Mayardit a viceprezidentem Riek Machar. Za odtržení státu může především zakladatel Súdánské osvobozenecké armády jménem Abdal Vahíd Muhammad Núr, který dlouhá léta za nezávislost bojoval.

Soužití obyvatel ze severu a z jihu v jednom státě zapříčiňovalo velké problémy, lidé se od sebe totiž odlišují jak etnicky, tak i nábožensky. Zatímco v nově vzniklém Jižním Súdánu žije černošské obyvatelstvo vyznávající křesťanství a animismus, Súdán obývají Arabové hlásící se k islámu. Tyto odlišnosti vedly k dlouhotrvající občanské válce, která má za následek nejen devastaci území, ale také smrt téměř 2 milionů obyvatel. Další cca 4 miliony lidí byly donuceny k přesídlení v rámci země a okolo 500 000 jich uprchlo do zahraničí. Obyvatelé žijící v exilu se už pomalu začínají vracet do Jižního Súdánu. V současnosti je zatím těžké odhadnout nynější počet obyvatel státu, podle odhadů zde ještě v roce 2008 žilo na 8 260 000 lidí.

V současnosti v Jižním Súdánu více než 70% obyvatel vyznává křesťanství, které sem rozšířili britští misionáři. Nejrozšířenějšími církvemi jsou Episkopální církev Súdánu a Římskokatolická církev. Asi 20% populace je animistického vyznání a zbylých 10% jsou muslimové. Za nejpočetnější kmen jihu jsou považováni Dinkové, kterých jsou asi 2 miliony, následují Nuerové, kterých je přes 800 000. K dalším známým kmenům patří Bariové, Azandové a Šilukové. Oficiálním jazykem Jižního Súdánu se stala angličtina a džubská arabština. Jelikož žije v Jižním Súdánu zhruba 200 etnických skupin, můžete přijít do kontaktu se stejným počtem domorodých jazyků. Přes 85% jihosúdánské populace je negramotné.

Jižním Súdánem, který má celkovou rozlohu 619 745 km², protéká Bílý Nil a jeho povrch je z velké části tvořen mokřinami a tropickými lesy. Půda je zde tedy mnohem úrodnější než na severu Súdánu. Nedaleko hranic s Ugandou se do výšky 3187 metrů nad moře tyčí nejvyšší hora Kinyeti spadající do pohoří Imatong. Na území Jižního Súdánu se nachází celkem 10 států, které původně tvořily tři provincie Súdánu – Bahr al Ghazar, Horní Nil a Equatoria. Jde o Střední, Východní a Západní Equatorii, Severní a Západní Bahr al Ghazal, Jezera, Warab, Jonglei, Unity a Horní Nil. Sousedními zeměmi jsou na východě Etiopie, na jihu Keňa, Uganda a Demokratická republika Kongo, na západě Středoafrická republika a na severu Súdán. Oficiální měnou se stala jihosúdánská libra (SSP).

Odtržení Jižního Súdánu bohužel také provázely násilnosti, sever a jih mezi sebou bojovaly především o region Abyei, kde se nachází ropná ložiska. Na pořádek a klid v nově vzniklém státě dohlíží vojáci OSN a také mezinárodní policie. Těžba ropy v současnosti tvoří více než 98% veškerých příjmů země. Kromě ropy se z Jižního Súdánu vyváží také dřevo, zejména teakové. Země je poměrně bohatá na přírodní zdroje, jako železná ruda, zinek, wolfram, stříbro, zlato, měď, chrom a další. Na Nilu bylo vystavěno několik hydroelektráren. Díky dostatečnému zavlažování se zde poměrně daří zemědělství, pěstuje se především bavlna, čirok, pšenice, proso, maniok, cukrová třtina, podzemnice, sladké brambory, sezam, mango, papája a banány.

O rozvoji cestovního ruchu se v Jižním Súdánu zatím nedá hovořit. Před cestami do oblasti varují nejen vládní úřady, ale i cestovní kanceláře. Země zatím není pro návštěvníky bezpečná a hrozí zde únosy i útoky teroristů. Nezbývá než doufat, že se situace časem změní.